Knihu Slepá vášeň jsem si půjčila
hlavně díky tomu, že od této autorky jsem četla už pár knih, které mě bavili. Loni
jsem přečetla sérii Mediátor, která mě zaujala, ale bohužel se mi nevryla tolik
do paměti jako jiné "sériovky", které tak ráda čtu. Trilogie V kůži supermodelky
byla taková průměrná romanťárna s prvky komedie a zajímavou zápletkou a
rozuzlením. Poslední knihou od Meg Cabot byla Nenasytná, na kterou jsem se
opravdu těšila - bohužel tato kniha, ale za moc nestála.
I tak jsem se, ale rozhodla, že
dám Meg Cabot šanci, a půjčila jsem si knihu Slepá vášeň (originální název zní
She went all the way…..takže vůbec nechápu, kde ksakru vzali takový název,
který evokuje podprůměrnou knihu ve stylu Padesáti odstínů šedi).
Kniha má dobrou anotaci, takže
jsem se opravdu těšila - čekala jsem pořádnou akci a popisy krásné přírody na
Aljašce, bohužel ani jednoho jsem se nedočkala. Kniha začíná chaoticky a ve
změti jmen a příjmení nevíte kdo je kdo a hledáte hlavní hrdiny, kteří se v tom
chaosu ztrácí. Autorčin styl psaní je velmi zhuštěný a zmatený, takže mi
poměrně dlouho trvalo, než jsem si na něj zvykla.
Hlavní hrdinka (Lou) má působit
drsně a světově, bohužel působí ale jako nesympatická cynická ženská. Hlavní hrdina (Jack) je vykreslen
jako Supersukničkář, který má šrámy z minulosti (tak to na mě působilo) -
bohužel žádné šrámy asi neměl, pouze byl takový zbrklý a nepotkal tu
pravou. Po „víkendu“ v horách, který měl být asi tou akční stránkou knihy,
zjistí, že Lou je ta pravá a stane se z něj ukázkový Superpodpantoflák.
Přišlo mi, že celou dobu se
autorka snaží o nějaké napětí, které ale moc nefungovalo, když víte, kdo je
vlastně ten super tajný zabiják (mě to došlo během pár minut - protože kdo jiný
by to asi tak měl být?). Takže závěrečná scéna, kdy se Lou rozhodne zachránit Jacka,
vyjde na prázdno a působí trapně.
Žádné komentáře:
Okomentovat